o všem, co se mu zdá a co čte od roku 2006
V týdnu jsem potkal jednoho člověka a trochu jsme se bavili o rozhodnutích, která lidí v životě dělají. Občas nastanou v těchto okamžicích paradoxní situace, kdy se musíme rozhodnout, kdy musíme vybrat to méně horší řešení.
Jednou z variací na horní odstavec je i ta situace, kdy člověk udělá rozhodnutí, které sice pro něj nebude výhodné, ale bude výhodné pro někoho jiného.
Dneska mne pobavil článek na IDnesu (https://zpravy.idnes.cz/neberete-leky-koncim-lekari-budou-moci-odmitnout-neposlusne-pacienty-1ep-/domaci.aspx?c=A120302_132657_domaci_abr), který pojednává o tom, že pokud pacient odmítne dodržovat léčbu, lékař ho může odmítnout dále léčit.
Úplně stejný postup jsem bohužel/bohudík již několikrát praktikoval i ve své práci. Když jsem klientům
Že jsme ve světě celkem populární svými vynálezy mi asi nikdo nevyvrátí.
Většina jich je profláknutých, běžně používaných a dnes nám ani nepřijde, že bychom se bez nich mohli obejít. Ve svém životě používáme každý den kostkový cukr. Každý dům má svůj hromosvod. Každý viděl Titanic a jeho Resselův lodní šroub. To, že mám krevní skupinu B+ také vím díky Jánskému. A nebýt
V roce 1990 jsem ještě navštěvoval základní školu. A v tomhle roce vznikla právě tato písnička.
Určitě si ji pamatuji hlavně z Čarodějnic. Pamatuji si ten taneční parket, pamatuji si to pódium z vleku, tu zpěvačku, tu skupinu. Také to, že ploužit se jen tak po parketu, zvládne každý.
Zjistil jsem, že písničku ještě občas hrají v rádiích. Taktéž si jí můžeš poslechnout na internetu.
Jenže všechno je nyní trochu jinak. Čarodějnice, zpěvačka, skupina, já.
