Návštěva

Když jsem přemýšlel o tom, že ztratím jisté „hodně“, abych našel nejisté „ještě víc“, navštívil mne anděl. Přišel, sedl si na kraj postele. Na anděla vypadal zvláštně.

Postarší tmavý muž, s delšími vlasy a strhaným výrazem ve tváři. Strhaným, ale přátelským a příjemným.

Prý mi za mou odvahu splní jedno přání, musí z něj mít ale užitek hlavně někdo jiný, ne já. Tak jsem mu řekl, aby mi Tě dnes v noci pohlídal.

Aby se Ti nic nestalo, dobře jsi se vyspala a špatné sny se Ti velkým obloukem vyhnuly. Řekl, že jsem si vybral dobře. Že mi Tě ohlídá.

Ale jen na tuhle jednu noc. Zeptal jsem se ho proč jen tuhle jednu noc? Proč ne víc, proč mi Tě neohlídá pořád. Řekl mi, že zas tak odvážný nejsem. Zatím jsi o tom jen přemýšlel, řekl. Zvedl se z kraje postele. A jak přišel, tak i odešel.

Už jsem skoro usínal s prsty na klávesnici. Zase přišel a sedl si na kraj postele. Na stejné místo jako posledně. Otočil hlavu a podíval se na mě.

Měl ve svých zelených očích smutnější výraz. Smutnější než když odcházel. Zeptal jsem se ho, z čeho je tak smutný. Otočil hlavu zpět. Položil si ruce do klína a pomalu, tím svým hlasem, řekl:

€žAnděl nemůže hlídat anděla.€œ

.

.

Omlouvám se. Dal jsem anketu pryč. Anděl nebude mít pokračování.