Není to tak dávno, co jsem se oháněl okurkovou sezónou a tím, že pomalu není co dělat a o čem psát. Pak se najednou otočil týden a nakonec tu nepřibyl příspěvek málem celý měsíc. Nějaký ten Výlet s Evžou, Výjezdní zasedání a aktuálně i další víkend při práci na stezce vlčat a světlušek.
Ani bych neřekl, jak to může vypadat na „horách“, když tady u nás už sníh neleží. Když jsme se pak v pěti vydali při Výletě s Evžou na Vrchmezí a brodili se mokrým a rozbředlým (v záchvatu čirého zoufalství mne už nenapadlo nic jiného než tou vodou prostě běžet) sněhem směrem k vrcholu, kde nás uvítala mlha, ani mne nepřekvapilo, že moje boty to sucho vzdaly už někde v půli cesty nahoru. Každopádně to za ty kešky stálo. 🙂
Pak následovalo VZ. Nezačínalo příliš valně – v pátek jsme odjížděli pouze ve třech. I tak se nám povedlo připravit všechna jídla na celý víkend. Sobota byla ve znamení her (karetních) a jako obvykle procházky. Ta se nám trochu protáhla neboť jsme do programu zařadili kešky (nakonec jsme zjistili, že se 3 ze 4 procházejících se věnujeme GC). Skončili jsme ale rozumně, kousek pod Suchým vrchem a následně pak za setmění v chalupě. Večer vypadal, že zas bude jen ve znamení karetních her, ale ty překvapivě (a samovolně) skončily okolo jedenácté. Ani nevím jak se nám to povedlo, ale skoro do tří ráno jsme plánovali nové aktivity pro rovery. Zbytek VZ už byl standardní – jídlo, úklid, odjezd.
A třetí výlet patřil také k těm obvyklým. Zase setkání týmu okolo stezky vlčat a světlušek. Na začátek jsem si dopřál menší kino – Hanebný pancharty. Pak už se zase jednalo a vymýšlelo atd. celý víkend. Nakonec jsem se v neděli po delší době svezl stopem. Cesta z Dolních Libchav domů mi trvala asi dvacet minut…
Jo tak Hanební pancharti, povidas 😈
No jo. Prostě to tak je. 8)