Podařilo se mi skloubit všechny tři věci, o kterých to dnes bude, do jednoho nadpisu. To už se mi dlouho nepovedlo. A i když to bude o každém tom slově jen několik vět, přesto jsem se rozhodl o nich napsat, aby pro mne neupadly v zapomnění.
Nejdřív se vypořádám s prvním slovem – výroční. Prostě a jednoduše, dnes je to přesně rok, co mám své auto. Rok od koupě. Za tu dobu se mnou najelo asi sedm tisíc kilometrů (při průměrné spotřebě 7,44 l/100km) a jedinou opravou byla výměna oleje a filtrů. Zatím jsem se svou Xsarou velmi spokojen a doufám, že tomu tak bude i při další spoustě kilometrů. Jako velké plus hodnotím výkon motoru (100kW při 2 l benzínu), protože když je potřeba, tak auto jede. A poměrně rychle se také zvyká na ovládání rádia na volantu – úžasná věc. Snad jedinou nevýhodou, kterou jsem pocítil, je neklidné chování auta při brždění a současném zatáčení ve vyšších rychlostech. Díky konstrukci zadní nápravy se při popsané situaci vnitřní zadní kolo jakoby nadzvedne (odlehčí). Kdo to nezná, měl by pocit jako by se s ním auto mělo každou chvíli překlopit. Ale zase jsem někde četl, že se tím zatíží vnější kolo, takže vlastně výhoda. 😀 Jo a taky nejezdím podle palivoměru, ale podle ujetých kilometrů (klasická chyba Xsar).
Teď je na řadě bruslení. Včera jsem byl opět po mnoha letech bruslit na ledě. Sranda to byla veliká. Snad jsem se mnoha lidem nemotal a moje nohy se z toho otlačení rychle vzpamatují (hlavně ty nárty). A z těch asi padesáti lidí, co na zimáku bruslili, uměli hůř bruslit už jen dva – jednomu byly tři a druhému čtyři roky. 
A poslední bod – lisabonské. Teď je toho všude spoustu – nějaká ta lisabonská smlouva. Nechci jí teď rozebírat podrobněji (asi až příště), jen by mne zajímalo, jak byste hlasovali, pokud by o ní rozhodoval lid (samozřejmně mohou hlasovat i ti, kterým nebylo 18 let). Toť vše – nic víc.
[poll id=“6″]