o všem, co se mu zdá a co čte od roku 2006
Všechno to možná začalo už včera večer, kdy se mi podařilo se řádně uhodit do hlavy. Jen jsem ještě v pádu stačil koutkem oka zahlédnout roh konferenčního stolku. Následovala rána kousek nad levý spánek a pak už jsem se válel po zemi.
Ne. Dneska to nebude o těchto větrech. 
Ale o jednom programu pro rovery, jehož základy položilo poslední Výjezdní zasedání, konkrétně sobotní noc – od 23 do 3 hodin. I když tehdy to byly jen velmi hrubé obrysy a nástin budoucího základu.
Ten základ se dočkal publikování na webu a díky GoogleDocs může PRD (Program Roverských Disciplín) v současné době utvářet devět uživatelů.
Dnes to bude o mé sobotní návštěvě Prahy, o tom, co vše jsem tam viděl a zažil, jak je tam vše různé a stejné. A také o mých nártech, které si už zvykly na brusle.
Poslední sobota byla ve znamení toulání se po Praze a lovu kešek. Je pravda, že jich bylo za ten den celkem dvanáct, ale že by mi nějaká vyloženě udělala radost (asi jen jedna), to zase ne.
Konečně, dvacet let poté, se koná u nás v republice pořádná párty na počest toho, co se tehdy stalo. Osobně si ty dny moc nepamatuju, přeci jen jsem byl ještě špunt a mým hlavním zájmem bylo si koupit rohlík za deset haléřů, lézt na záchodě po radiátoru a nebo na tom samém záchodě strkat spolužákům přezůvky do mísy.
Našel jsem z té doby doma nějaké noviny, den po dni. Zajímavé čtení.
Není to tak dávno, co jsem se oháněl okurkovou sezónou a tím, že pomalu není co dělat a o čem psát. Pak se najednou otočil týden a nakonec tu nepřibyl příspěvek málem celý měsíc. Nějaký ten Výlet s Evžou, Výjezdní zasedání a aktuálně i další víkend při práci na stezce vlčat a světlušek.
