o všem, co se mu zdá a co čte od roku 2006
Jak už jsem dříve naznačil, dny mé pastelově hnědé Å kody 105L jsou sečteny. Minulý týden v pondělí večer jí potkalo natažení na korbu a přikurtování. Věc trochu komplikovaly klíčky, spíš jejich nepřítomnost (půjčil jsem je i se škodovkou, ale vrátily se o dva dny později) a taky pozdní hodina, protože mne ještě čekalo nezbytné „vykydání“ všech potřebných a nepotřebných věcí z auta.
V sobotu odpoledne, po schůzi ohledně setkání vlčat a světlušek a návštěvě hradu Litice, jsme se vydali si na chvíli zalézt na Studenecké skály. Pro Aničku a Evžu to bylo jedno z prvních lezení. Jako vždy, Blešák se ujal role hlavního jističe a záchranáře. Já jen fotil.
Lezla jen Anička (ta i dolů) a Evža, hned na začátek Jeřabinovou. Ta je myslím IV-. Å lo jim to moc dobře. Aspoň se neodřely jako já onehdá na jedné II. Myslím, že si posunuly hranici svých osobních možností zas o kousek dál… V Galerii brzy přibudou fotky z lezení a asi jako samostatné album.
Na začátek říkám, že i já jsem cyklista a na kole občas brázdím silnice.
Předevčírem, při cestě autem do Žamberka, jsme v koloně dojeli tři „cyklistické pseudozávodníky“. Tyhle typy poznáš snadno – stejně oblečení, stejná kola a… v drtivé většině případů minimálně dva vedle sebe. Ano, tak přesně tyto jsme dojeli.
Nebyl bych to já, kdyby se mi celkem často nezdály sny. Z předevčíra na včerejšek se mi zdály hned dva. Z toho druhého snu si nepamatuji skoro vůbec nic. Spíš jen takový útržek, jak jsem se někde škrábal do nějakého zatravněného svahu nebo náspu. Z prvního snu si pamatuju trochu víc.
Letošní léto bylo poměrně bohaté na zelené podlouhlé plody nazývané cuketa. Jestli máte rádi cukety nebo je snad pěstujete, pak vás určitě zaujme můj nový recept. Je to něco jako €žzeleninová pizza€œ a opravdu vám ji mohu doporučit. Je to prostě dobrota.
