Už nadpisu je jasné, že jsem knížku nedočetl. První knihou, kterou jsem v nedávné době nedočel byla Beznaděj od Stephena Kinga. Po prvních pár desítkách stránek jsem to vzdal – fakt to bylo brutální a beznadějné.
1984 jsem začal číst, protože mám za sebou Orwellovu Farmu zvířat a druhou jeho nejznámější knihu téměř každý chválí. Já budu ta černá ovce a chválit bohužel nebudu.
Přebal knihy říká: [SPOILER]
Britská společnost žije v roce 1984 pod neprůstřelnou nadvládou všemocné Strany, hlavní hrdina Winston Smith se potácí ve všeobecné mizérii a zmůže se na jedinou formu odporu: vede si tajný podvratný deník. Naděje na změnu se mu naskytne, když se seznámí s mladou, vzpurnou Julií – nejprve oba pouze sní o boji proti systému, ale nakonec seberou odvahu a připojí se ke stínovému hnutí odporu.
Já vzládl dočíst knihu skoro do poloviny. A musím říct, že do té doby se toho v ní moc nestalo. Ano, dostalo se mi detailního popisu nadvlády strany – přepisování dějin, falšování dat, neustálá kontrola atp. Orwell to vzal strašně důkladně a mnohokrát opakuje již jednou popsané sledování na každém kroku a tak se pak již stalo nudou. K tomu připočtěte několik milostných scén hlavního hrdiny. A to je vše.
Kniha má cca 320 stran. Takže jestli jsem jich přečetl cca 140, tak na boj proti systému zbývá nějakých 180… Ne, fakt ne. To zklamání je velké.
Na druhou stranu představa popisované společnosti je velmi děsivá. Všude Vás hlídají, říkají Vám, co si máte myslet, všechno o Vás vědí. Ve skutečném světě jsem se to poslední snažil trochu zmírnit odchodem od Googlu.
Chcete-li ale knihu 1984 zkusit, jděte do toho. Není zase tak dlouhá.
George Orwell: 1984
-
18%
-
45%
-
67%
-
25%
-
25%