22. Výjezdní zasedání

22. Výjezdní zasedání

Jak už asi nejspíš víte, o víkendu se v Brandýse nad Orlicí konalo další Výjezdní zasedání.

Od začátku mi přišlo takové zvláštní – nemohli jsme se dohodnout, kdy pojedeme a kolik nás vlastně pojede. Nějak jsem nedokázal pochopit, proč tomu tak je, co se stalo, co se změnilo. Naštěstí to dopadlo dobře – na termínu jsme se shodli, stejně tak na místě.

Ó, pane náš

V roce 1990 jsem ještě navštěvoval základní školu. A v tomhle roce vznikla právě tato písnička.

Určitě si ji pamatuji hlavně z Čarodějnic. Pamatuji si ten taneční parket, pamatuji si to pódium z vleku, tu zpěvačku, tu skupinu. Také to, že ploužit se jen tak po parketu, zvládne každý.

Zjistil jsem, že písničku ještě občas hrají v rádiích. Taktéž si jí můžeš poslechnout na internetu.

Jenže všechno je nyní trochu jinak. Čarodějnice, zpěvačka, skupina, já.

Znovu rozjíždím blog

Moje mikinaPo dlooouhé době opět píši další článek. Chvíli to opravdu vypadalo špatně. Času jsem měl opravdu málo, a ne že by to vypadalo výhledově lépe.

Zkusím se polepšit a zase psát pravidelněji, jednou za týden až čtrnáct dní. A samozřejmě to doplňovat informacemi na twittru.

A teď k tomu dnešku a fotce vedle.

Návštěva

Když jsem přemýšlel o tom, že ztratím jisté „hodně“, abych našel nejisté „ještě víc“, navštívil mne anděl. Přišel, sedl si na kraj postele. Na anděla vypadal zvláštně.

Postarší tmavý muž, s delšími vlasy a strhaným výrazem ve tváři. Strhaným, ale přátelským a příjemným.