Foťák a sen aneb zbytek pracovního týdne

Posledně jsem skončil středou, takže tam taky začnu. V ten slavný den 😆 jsem si pořídil nový foťák. No nebudu tě víc napínat. Jeho fotka je tady vpravo. Jedná se o Canon EOS 350D s kitovým objektivem. Takže mou starou dobrou Konica Minoltu Dimage Z1 pouštím tak trochu k ledu (druhá fotka shora). Její počítadlo se zastavilo na počtu 7907 fotek. To všechno bez jediné poruchy. A co jsem s ní nafotil? To co je tady na Blogu ve fotkách a mnohem víc. Pokud bys měl(a) zájem, Z1 je k mání. Foťák + SD karta 256 MB + obal + kabel za třiapůl tisíce. A možná i s jednou sadou nabíjecích baterek GP 2000. 😉 Zatím se s Canonem učím, někdy příště přinesu další svý zkušenosti a postřehy.

V druhý půlce týdne se mi zdál další sen. :up: Fakt dobrej. 😀 Tábořili jsme někde v Žamberku u čističky (ano, tam jak jste na Velkým kulovým hledali datum výroby sloupu). Jel jsem se podívat za svou drahou polovičkou. Bylo léto, slunečno, teplo. Potkal jsem jí kousek od kolejí (jako vysokoškolských) jak se šla se spolužačkama proběhnout. Vzal jsem jí do nárůčí a odnesl ji ke kolejím, kde jsme jeli výtahem do 6. patra. Ve výtahu jsem drahou půli chtěl políbit, když jsem si všimnul, že nám tam dělá křoví Madlson (sorry skorošvagrová). „No nic“, řekl jsem si a dokončil to, co jsem začal. Pak si to moc nepamatuji, ale byli jsme jinde – u babičky v Žamberku. Tak se prostě změnily ty koleje. Odjel jsem (POZOR, TEÄŽ TO PŘÍJDE :yes: ) tak, jak jsem přijel. To znamená skříňákem avii, modrá kabina, bílá skříň – mnozí znáte. Jenže kabina nebyla kabinou, ale byla tam koloběžka. Koloběžka, jedno kolečko vpředu, jendo vzadu a za ním zbytek avie. Před řidítkama (směrem ke mně) byla řadící páka a tachometr. Před zadním blatníkem pak v podlahy koukaly tři pedály. Rozjel jsem se a po chvíli zjistil, že to nějak nebrzdí. První zatáčku jsem tak tak vybral. Z kopce směrem k nádraží (jel jsem přece zpět do tábora) se mi to trošku rozjelo, na tachometru bylo 90km/h. „Snad mě nezměřej a nepříjdu o body“ jsem si říkal. Zatáčku jsem celkem vybral a dole na rovince u nádraží jsem začal pořádně studovat pedály. Mačkal jsem pořád ten levej 😥 místo prostředního 💡 . Osud. 😀 A tak ten sen skončil…