Patnáct dní klidu aneb nezapomeňme

Patnáct dní jsem tu nebyl. Buď jsem neměl čas, pracoval jsem nebo mne přemohla lenost. Snad dneska. Snad příspěvek dopíšu. Před chvílí jsme se vrátili z lesa. Pokračovali jsme tam ve vyřezávání bříz, jeřábů atp. Už chybí dodělat asi jen pětina.

Taky je sedmnáctýho. A sedmnáctýho vždycky koukám na počitadlo tady. Minule tam bylo 4643, v tuhle chvíli je tam 5563. To je skoro 31 lidí za den. Kdo to sem pořád chodí? 🙂

Taky je sedmnáctýho. Sedmnáctýho listopadu. Nevím jestli toho byla dneska plná televize nebo už na tenhle datum lidé přestali vzpomínat. Začalo to všechno 17. listopadu 1939. A skončilo to (pevně věřím) 17. listopadu 1989. V roce 1990 se po 46 letech konaly první svobodné volby. Ne že bych byl tenkrát volit. Neměl jsem na to ještě věk. Spousta se toho změnilo. Jak by řekl pistolník Ronald: „Svět se hnul.“ Nezapomeňme na ty, kteří nemohli pracovat, aby jsme my mohli svobodně pracovat. Nezapomeňme na ty, kteří mluvili a pak seděli, aby jsme my mohli svobodně mluvit…

Comments

No comments yet. Why don’t you start the discussion?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *