To zas byl den aneb co všechno se dá stihnout

Dnešek pro mne začal na jedné chalupě v Horní Lipce. Celkem dobře a pokojně. Domů jsem se dostal ve dvě a když jsem se naposled podíval na budík ukazoval 2:05.

Ten samý budík… Ten samý budík začal zvonit už v 4:40. Prý abych vstával. V 5:41 už jsem s Pirátem a vlčatama seděl ve vlaku do Prahy. Jeli jsme skouknout ZOO. Asi ve čtvrt na sedm jsem se rozhodl ve vlaku vyfotit vlčata. Jenže nebylo čím. Po krátkém vzpomínání mi došlo, že jsem svůj digitální foťák nechal i s futrálem v Žamberku v čekárně na vlakovém nádraží.

Patnáct dní klidu aneb nezapomeňme

Patnáct dní jsem tu nebyl. Buď jsem neměl čas, pracoval jsem nebo mne přemohla lenost. Snad dneska. Snad příspěvek dopíšu. Před chvílí jsme se vrátili z lesa. Pokračovali jsme tam ve vyřezávání bříz, jeřábů atp. Už chybí dodělat asi jen pětina.

Taky je sedmnáctýho.

2. 11. aneb zase ty bílý sračky

Včera začalo poprvé sněžit. Poprvé od léta. Aby toho nebylo málo, dneska ráno připadlo. No, žádný velký závěje, ale na solidní smyky a bouračky to na silnicích stačilo. Služební auto budu přezouvat ve středu. Své drahé auto jsem přezul dneska odpoledne, aby bylo na zítřejší LAVOR připraveno. 🙂