Čtvrtek aneb už se to blíží

Už se to blíží. Hlavně víkend. Potom taky sobotní ples. Pak Memoriál. V závěsu je odevzdání registrace, výprava do Hostinného. A pak už to jde šmahem. Lesní škola, ObRok, Svojsíkáč… :faint: Fůra práce.

Part one:
Včera večer, když jsem jel pro svou drahou půli :heart: k vlaku, tak mi do auta narazil pes. Jo, přesně tak. Å inu si ho takhle po vesnici, když v tom uvidím na poslední chvíli na silnici psa. Stříbrnýho, asi 40cm v kohoutku. Å ine si to takhle pomalu šikmo přes silnici. Kouká přesně na opačnou stranu. Všimnul jsem si ho na poslední chvíli- proti jely auta a stalo se to v levé zatáčce.

Začátek aneb možná konec

Začátek nového týdne. Konec něčeho jiného.

Přijde mi takové fádní a ohrané povětšinou tady psát to, co se mi zdálo. Nevím čím to je, ale sny, které jsem schopen si zapamatovat, se mi zdají poměrně často. Většinou si pamatuju detaily. Oblečení, počasí, náladu a jiný emoce. Nejvíc mi pomáhá si hnedka po probuzení nahlas říct o čem sen byl. Pak už ho nezapomenu.

V noci na dnešek se mi zas zdály sny. Jeden veselejší (to když si mne chtěla má drahá půle vzít :heart: ) a druhej míň veselej o utíkání, schodech a boji na meče.

Lyžovací neděle aneb jako tučňák

Dneska jsem se snažil odpočívat. Dopoledne to šlo. Pak jsem ale dostal nabídku na odpolední lyžování a bylo po odpočinku.

O půl druhý už jsme stáli na svahu. Bylo spíš mlhavo, pár stupňů nad nulou, asi 40cm sněhu. Na 11. února celkem solidní podmínky. 😀 Sjezdovka byla v rámci možností upravená. Sníh však pomalu odtával a tak byl poměrně těžkej. Začínala to bejt taková hutná hrabanina. A tak se mi povedl jeden solidní pád. Na dojezdu byla taková ta mulda o kterou každej zatáčí, aby dobře najel k příjezdu k vleku. Trošku jsem se o ní zaseknul.