o všem, co se mu zdá a co čte od roku 2006
Už tu dlouho nebyla žádná písnička dne. Včera se mi po dlouhé době zase jedna líbila. Dlouho jsem nevěděl, kdo jí zpívá. Až mi pomohlo RDS na Evropě 2, které zobrazuje interpreta a název písničky. Jelikož jsem s sebou měl i foťák, rychle jsem ho vyndal z obalu a začal fotit autorádio.
Už tomu bude týden od poslední brigády v remízku, kdy nám v polovině brigády vypnuli proud. No, ne že by to udělali naschvál. Jak jsme se pak dozvěděli, vlastně za to nemohli. 🙂 I když to tak na brigádě nevypadalo, cestou domů jsem mohl na vlastní oči vidět, co bouřka způsobila.
Těžko se začíná a ještě hůř končí. Góór dneska. Kdyby všude vládla úplná pohoda, hned by to všechno bylo klidnější. Bohužel ale každá mince má dvě strany, každá. Jenže to je krásná teorie, praxe je jiná. Teorie a praxe má společné snad jen to E na konci. Stalo se to v neděli, takovým zvláštním způsobem a za chvíli bylo po všem.
V noci na dnešek se mi opět zdálo několik snů. Moc jsem takový nával nečekal – vzhledem k situaci a mé spací pozici. Z těch několika snů si pamatuji hlavně jeden, ten nejdelší a poslední.
V jednom z těch předchozích snů z této noci jsem nemohl moc chodit – vypadalo to jako bych chodil po ledě a ještě šel v silném protivětru. Víc si z tohoto snu nepamatuji, jen takový malý střípek.
A teď ten druhý sen – nejdelší a poslední tu noc. Odehrával se někdy ve středověku, v celkem hornaté krajině.
