Emma má mísu

Už tomu bude týden od poslední brigády v remízku, kdy nám v polovině brigády vypnuli proud. No, ne že by to udělali naschvál. Jak jsme se pak dozvěděli, vlastně za to nemohli. 🙂 I když to tak na brigádě nevypadalo, cestou domů jsem mohl na vlastní oči vidět, co bouřka způsobila. Tady chybí 50 x 100 metrů lesa, tady další, a další. Jen jsem čekal, kolik stromů najdu na své garáži. Už z dálky bylo vidět, že to garáž přežila. Letmo jsem zjistil, že v okolí padaly a lámaly se stromy jako sirky. Po obhlídce škod okolo domu to nakonec skončilo u pěti spadlých stromů, kompletně zničeného sušáku na prádlo a fasády omlácené od větví. Až později odpoledne jsem také zjistil, že mi Emma poodnesla o třicet centimetrů také garáž (jak je vidět na druhé fotce). Ještě zítra odpoledne jdu likvidovat následky toho větru, řezat, sekat, možná pálit. Vem buřty a stav se. 😉

Potkala ho v autobusu, červeném, SPZ UOH 67-89. Černovlasý. Zelené oči. Dvacet sedm let. Stosedmdesátpět centimetrů vysoký. Měl na sobě džíny a tričko ČSAD. Filip. Telefonní číslo na něj nemá, ani nechce. Protože by se potom musela rozhodovat, jestli mu napsat nebo ne. Poprvé ho viděla ráno, cestou do školy. Usmál se na ní, ona na něj také. Chtěla by ho poznat blíž. Pojede opět tou linkou, aby ho znovu viděla. Znovu se na něj usměje.

Tento příběh mi vyprávěla jedna z vás.

PS: Hlídejte si své zadky, někdy je i štípnutí do zadku projevem zvýšených sympatií.