o všem, co se mu zdá a co čte od roku 2006
2 roky, 2 měsíce a 26 dní… a co dál?
Není nad to, si v autě zesílit pořádně rádio. Když jsem dnes jel dnes z Líšnice, tak se mi to povedlo. Konečně jsem si užil tu hlasitost. Zrcátka vypadají krásně, když se v nich chvěje sklo do rytmu právě hrající písničky.
You with the sad eyes
Don’t be discouraged
Oh I realize
It’s hard to take courage
In a world full of people
You can lose sight of it all
And the darkness, inside you
Can make you feel so small
Dnes to budou samé nesouvislé informace a texty prakticky ze všech oborů. Ale hezky popořadě.
Včera jsem se vracel z Moravské Třebové a klidně si v autě poslouchal rádio. A tak mě napadlo, že si zkusím zapamatovat každý den písňičku, která se mi nejvíc ten den líbila. Jak tak jedu autem, začal jsem si sestavovat hudební žebříček.
Dneska speciálně pro Tebe. Každý den se člověk dozvídá spoustu nových informací (prý se každý rok na světě množství informací zdvojnásobí) o uhánění a dobývání. Až jsem se divil a pomalu nestačil lapat po dechu. Ale co Tě nezabije, to Tě posílí. Dech jsem zas pomalu nabral.
