o všem, co se mu zdá a co čte od roku 2006
Fíha! To to letí. Vánoce jsou fuč a další rok je tu. A co jsem všechno dělal? Spoustu toho bylo.
Prvně jsem absolvoval další Výlet s Evžou, tentokrát k prameni Kněžné. Trochu se mi tam povedlo si nezapamatovat hint ke kešce
Všechno to možná začalo už včera večer, kdy se mi podařilo se řádně uhodit do hlavy. Jen jsem ještě v pádu stačil koutkem oka zahlédnout roh konferenčního stolku. Následovala rána kousek nad levý spánek a pak už jsem se válel po zemi.
Podařilo se mi skloubit všechny tři věci, o kterých to dnes bude, do jednoho nadpisu. To už se mi dlouho nepovedlo. A i když to bude o každém tom slově jen několik vět, přesto jsem se rozhodl o nich napsat, aby pro mne neupadly v zapomnění.
Nejdřív se vypořádám s prvním slovem – výroční. Prostě a jednoduše, dnes je to přesně rok, co mám své auto. Rok od koupě. Za tu dobu se mnou najelo asi sedm tisíc kilometrů (při průměrné spotřebě 7,44 l/100km) a jedinou opravou byla výměna oleje a filtrů.
Původně měl být článek o testování stezek vlčat a světlušek, ale nakonec bude i spoustě dalších věcí. A to všechno protože… safra, asi jsem utrhnul sluchátko. No nic. Prostě proto, že se mi článek povedlo dopsat až teď.
Dva víkendy v září jsem se účastnil setkání, kde bylo hlavním úkolem sebrat připomínky k Experimentální stezce vlčat a světlušek.
Tak nám ta okurková sezóna pomalu končí. Ne že by nebylo o čem psát, ale myslím, že teď, se začátkem skautského roku, toho spoustu opět začíná. Nejprve brigáda na úklid materiálu po táboře, pak páteční táborák k 90. letům skautingu v České Třebové (úžasné bylo pozorovat tu spontánnost skautů a skautek ze Slovenska, Polska a Česka) .
