o všem, co se mu zdá a co čte od roku 2006
Celý den mžilo, bylo zataženo, sem tam ležela i mlha, teplota okolo pěti stupňů nad nulou. a v tomhle počasí se konala naše oddílová výprava. Už jen to vstávání o půl sedmé! Ze začátku všechno probíhalo poklidně a časově v pořádku. Pak to ale začalo. Míra se nám trochu opozdil.
Jak už jsem dříve naznačil, dny mé pastelově hnědé Å kody 105L jsou sečteny. Minulý týden v pondělí večer jí potkalo natažení na korbu a přikurtování. Věc trochu komplikovaly klíčky, spíš jejich nepřítomnost (půjčil jsem je i se škodovkou, ale vrátily se o dva dny později) a taky pozdní hodina, protože mne ještě čekalo nezbytné „vykydání“ všech potřebných a nepotřebných věcí z auta.
V sobotu odpoledne, po schůzi ohledně setkání vlčat a světlušek a návštěvě hradu Litice, jsme se vydali si na chvíli zalézt na Studenecké skály. Pro Aničku a Evžu to bylo jedno z prvních lezení. Jako vždy, Blešák se ujal role hlavního jističe a záchranáře. Já jen fotil.
Lezla jen Anička (ta i dolů) a Evža, hned na začátek Jeřabinovou. Ta je myslím IV-. Å lo jim to moc dobře. Aspoň se neodřely jako já onehdá na jedné II. Myslím, že si posunuly hranici svých osobních možností zas o kousek dál… V Galerii brzy přibudou fotky z lezení a asi jako samostatné album.
Na začátek říkám, že i já jsem cyklista a na kole občas brázdím silnice.
Předevčírem, při cestě autem do Žamberka, jsme v koloně dojeli tři „cyklistické pseudozávodníky“. Tyhle typy poznáš snadno – stejně oblečení, stejná kola a… v drtivé většině případů minimálně dva vedle sebe. Ano, tak přesně tyto jsme dojeli.
