Tak dneska jsem se opět přesvědčil o tom, že už nejsem nejmladší. Humor lidí o pět šest let mladších mi nic neříká, nevím, čemu bych se měl smát (což mě velmi překvapilo). a jak jsme již říkali onehdá na Lesní škole – nemám potřebu každý týden lézt na Pamír. Doba dokazování si něčeho a posouvání svých možností je v tahu.
Aniž bych to tušil, začal jsem pomalu měnit priority v tomhle oboru. Žádný brutální závod lesem a bahnem do roztrhání těla. Nic takového. Jak říkal pan Homolka v jednom z dílů Básníků, začínám „mít rád svý jistý“. Změna od JÁ k MY.
Hlídat a mít pod kontrolou to všechno okolo i za ostatní. Když někdo organizuje nějakou akci a zdá se mi, že by tam mohlo být tohle, že se ještě neví tohle, tak poslední dobou jsem radši ticho. I já nemám rád když mi někdo do mých věcí pořád kecá a opravuje mne. To asi někdo. Radši budu ticho, abych pak nenásledoval některé důchodce, kteří nás uvádějí do rozpaků svými stále stejnými radami o životě a o tom, že tehdá „deset deka salámu bylo nějakýho salámu“.
Osobně si myslím, že bude lepší nechat mládež ať se vychovává sama, protože v tomhle stadiu je už poměrně těžké je trochu vychovat. Několikrát jsem to zkoušel a snažil se dobře míněnými radami pomoci, ale nevedlo to nikam. Dopadlo to pak stejně – stejně jako bych nic neříkal.
Život nám staví do naší cesty spoustu překážek, stejně tak jako na obrázku nahoře, vždycky se najde jedna cesta. Někdy kratší, někdy delší, jindy lehčí, pak zas těžší. Když jsem se narodil, nikdo mi neříkal, že život bude procházka růžovým sadem. Hned na začátku mne plácli přes zadek a já začal řvát jako o život. A to byla první lekce od Života.
A ještě jedna změna od JÁ k MY. Od JÁ k RODINĚ. K mé vlastní rodině. Jenže tohle téma je zatím tak čisté jako právě koupený sešit. A jak čas běží, zdá se mi, že i ten čistý, nepopsaný sešit se začíná tenčit a až nadejde čas, mám strach, že v něm bude tak málo místa na psaní…
Matesi asi bych to nenapsal líp,než si to napsal.Je sice pravda,že dnešní mládež už nepřevychováš,teda alespoň ne ve stádiu o jakém píšeš,leč mladší generace se převychovat dají.Asi nadešel čas jít tak nějak trochu stranou a věnovat se této mladší generaci a nechat jít mládí vpřed.JInak si myslím,že sme taky zrovna nebyli HAPPY když sme poslouchali pořád dokola tu samou o tom salámu…….
Ale jak z ní jedno pořekadlo..“CHYBAMA SE ČLOVĚK UČÍ“ takže si myslím,a tím nemyslím právě probihající organizační věci ruzných akcí,že at už organizuje někdo z mladších co chce,chybama se jistě poučí do budoucna.
Z nás taky hnedka nebyli Anštajni a myslím si že chybama sme se učili a učit budeme.Vždycky se najde něco co není uplně dokonalé,a člověk přemýšlí co by ještě mohludělat líp než je.
Nicméně asi nadešel náš čas dát prostor těm mladším.To uznávám.Pamír už sme vylezli několikrát,nás už jen čeká jednou ročně ta Sněžka 😯 a tak se ptám kdy na ni letos polezeme??
JInak svý jistý nemá nikdo teda poked nejsi třeba v rodině“Billa Gatese“ ale je pravda že priority se mění a od „Já“ k „My “ v poslední době i u mě.Takže asi nejseš sám.
Překážky v životě si člověk nikdy nevybere,co se mu postaví do cesty to se mu postaví.Je jenom na něm jakou variantu zdolání zvolí.Ale neříkej mi že plácnutí přes prdelku tě bolelo 😛 to mě museli plácnout 2x abych vubec ukápl slzu.
A nakonec co se týče tvého nepopsaného bíleho sešitu strach neměj,myslím,že až ten čas nadejde,budeš mít ještě spoustu volných a čistých listů na to abi si je popsal,a sešit se nebude tenčit spíš zvětšovat.
Některé překážky si do cesty staví člověk sám…
Některé ano, za jiné zas nemůže (nebo si to aspoň myslí).
Vy mě chcete rozbrečet, že jo??? 😥
Džouku a proč bys brečela?Snad ne kvuli nám
Nikam neodcházíme 🙂 jsme stále tady 😎
2 Pirát: Sakryš, chlape, ty mě teda umíš uklidnit.
Hezkej článek… Já zas třeba nechápu humor těch mladších ode mě o pět let… Někdy nechápu ani to, čemu se smějou osmnáctiletí… Zase na druhou stranu si myslím, že kolikrát se mladší můžou učit od starších a starší od mladších…