Všechno to možná začalo už včera večer, kdy se mi podařilo se řádně uhodit do hlavy. Jen jsem ještě v pádu stačil koutkem oka zahlédnout roh konferenčního stolku. Následovala rána kousek nad levý spánek a pak už jsem se válel po zemi.
Krev žádná, jen tupá bolest z levé půlky hlavy, která mě vracela zpátky do reality a života. Ještě teď, při jakoby zamračení, cítím tu bolest.
Pokračovalo to ráno. Nemohl jsem najít klíče od domu (i když by mi to asi stejně nepomohlo – zámek byl zamrzlý), takže následoval odchod sklepem. Pak se mi povedlo nedovést Monču k vlaku včas, takže jela o hodinu později. Dále se mi povedlo se pohádat s kolegou v práci při vysvětlování pojmu „větrání při teplotě -10 stupňů“ a „demokracie pět na jednoho“. Už jsem toho od něj slyšel spoustu – že mám tátu lampasáka, že mě rodiče nenaučili větrat – a dneska přidal hlášku o suchém vzduchu, že prý nevím, co to je. Následovala oslava kolegových (jiného kolegy) narozenin a srnčí guláš, který mi moc nechutnal.
Snad jediným pozitivem dneska bylo, že se mi povedlo aktualizovat galerii a vrátit ji funkce, které v ní byly někdy před půl rokem a nepodařilo se mi je při tehdejší aktualizaci dostat zpět. Takže jsou konečně zpět počítadla, zobrazení polohy na mapě a různé seznamy nejnovějších, nejlépe hodnocených a nejprohlíženějších fotek.
Fuu fuu na hlavu 😉
Děkuji. 🙄