Jak jsme testovali

Původně měl být článek o testování stezek vlčat a světlušek, ale nakonec bude i spoustě dalších věcí. A to všechno protože… safra, asi jsem utrhnul sluchátko. No nic. Prostě proto, že se mi článek povedlo dopsat až teď.

Dva víkendy v září jsem se účastnil setkání, kde bylo hlavním úkolem sebrat připomínky k Experimentální stezce vlčat a světlušek. Byly to víkendy plné patnáctihodinových šichet, neustálého povídání, psaní, lepení všeho možného, hlídání vlčat a světlušek (Na trampolínu po jednom! Nekřičte tolik! Nehoupej ho tolik, ať neskončí v krbu! Kdo udělal ten nepořádek v herně?). Tak doufám, že se nám povedlo sebrat všechny důležité připomínky a nápady a že nová stezka se bude líbit.

Ve vlaku, cestou zpět z druhého setkání, si k nám do kupé přisedla slečna. Po chvíli vytáhla nějaký šminky a začala se omalovávat (nebo tak něco). Jak jsem to sledoval, změna to byla celkem velká a myslím, že k lepšímu. Jen… jen s tím leskem na rty to přehnala. A pak v Chocni vystoupila.

Minulý týden se mi také zdál jeden zajímavý sen. Ocitl jsem se na střeše nějakého velkého hotelu. Byl večer nebo brzská noc. Procházel jsem kolem stráže (nebo možná svého učitele) s tím, že umím novou malou proměnu (velká proměna – kterou už umím – byla třeba proměna v medvěda, malá pak třeba v psa). Získal jsem tedy novou dovednost – proměnit se v psa. Na střeše se pak ještě nacházel bazén a další lidé. A běhal tam jednorožec. Jo to se tak někdo má, když se jako malou proměnu naučí jednorožce…

Ale teď už jen krátce a stručně:

• Toulavá bota proběhla za pěkného počasí, na dobrém místě a za většího výdělku a ještě menší organizace než posledně (alespoň na našem oddělení),
• dneska jsem poprvé zkusil grepfruitovo-pomerančový sprcháč – úžasně krásně voní,
• mlátím hlavou do zdi ze situace okolo podzimního VZ.