Skryté okno je druhý z Kingových povídek v češtině vydané spolu s Časožrouty. A na rovinu, dle mého, je také podstatně horší. Kdo jste četl např. Nespavost, tak si představte, že by končila někde na straně 250.
Oficiálně na obálce stojí:
…vtrhne do života osamělého spisovatele zvláštní cizinec, který úspěšného autora obviní z podvodu. Má rozzlobený muž pravdu, nebo jsou jeho výčitky jen výplodem choré mysli?
Prostě toho autora, Mortona Raineyho, jeden týpek se slamákem obviní, že mu ukradl (opsal) povídku. O choré mysli toho v knížce moc není. Děj se celkem vleče – stránky do konce knihy neúprosně ubývají a Vy si stále říkáte „tak kdy už to jako přijde?“. Nepřijde nic. To nejdůležitější, ta pointa celého příběhu je na posledních dvou stranách. Zbytek knihy osciluje mezi událostmi, o nichž Mort přemýšlí jako „to se mi nejspíš jen zdálo“ nebo „to se mi určitě nezdálo“.
Za mě – klidně tuhle povídku přeskočte, o nic nepřijdete. Ne, vlastně ji určitě přeskočte. Nekažte si celkový dojem ze Stephena Kinga jako autora. Jediné, co tuhle knihu alespoň trochu zachraňuje, je Kingův styl psaní, který tentokrát nevybočuje z normálu. Jinak nic… nic… nic.
-
spád děje - 45%45%
-
autorův styl - 49%49%
-
přínos, zamyšlení, ponaučení - 23%23%
-
závěr knihy - 41%41%
-
doporučuji ostatním k přečtení - 13%13%
[views][ratings]
