Ne, nejde o počet panáků, které jsem úspěšně zdolal v jednom dni. Tenhle rekord mám daleko menší. V sobotu jsem vyrazil po dlouhé době lovit kešky. Tentokrát odolával jeden power-trail (no… prostě cestička z kešek) u Semanína.
První kešku (ještě nepatřící do oné série) jsem našel poměrně rychle, zůstaly mi po ní ale hned po ránu mokré boty. Nic moc začátek. Vylepšila to semanínská prodejna s potravinami – Semanín, 600 obyvatel, malý Konzum a oni tam mají fair-trade čokoládu! (Dulka by měla radost.)
Dost omáčky, jde se lovit. Obecně to bylo pořád stejné – plastová podlouhlá keška pověšená někde na smrčku. Našly se i výjimky – např. umělá ptačí hnízda (ale i ta pravá), budky, kladka atp. Plán byl to obejít sám, ale asi ve třetina mě došel rselda, který přijel z Olomouce. No… a tak jsme šli spolu a povídali, teda spíš rselda. 🙂 Ne, že by mi to vadilo…
Jo a doufám, že mě za tenhle obrázek z geocaching.com nezavřou. 🙂
Závěrem byla finálka série, 53. v řadě. Trochu jsme si zašli, protože překvapivě i mapy od seznamu v tomhle místě nebyly přesné. No co, padesát metrů se, padesát metrů tam.
Pak už zbývaly jen dvě kešky – jedna standardní u studánky a pak jen vyzvednout ještě jednu multinu. A cesta domů autobusem a stopem už byla jen třešničkou: Třebová – Hejnice za 3/4 hodiny.
Ještě přidávám svou statistiku za ten den (večer už jsem si jen kydnul do vany a pak do gauče. 🙂
[views][ratings]
