o všem, co se mu zdá a co čte od roku 2006
Už se to tak stalo, že jsem strávil víkend na dalším Bohuňovickém soudku. Tentokrát již devatenáctém v pořadí. Ne že bych jich zas tolik pamatoval, ale myslím, že dobrých 12 jsem jich absolvoval.
A o co že jde? To se tak jednou, před spoustou let, sešli v jedné třídě mimo jiné také čtyři kluci.
Když jsem v pátek ráno vstával, tak pršelo. Když jsem v neděli navečer přijížděl domu, také pršelo. A i přesto se výprava myslím povedla.
Jelo nás celkem deset. Nejprve autobusem do Jeseníku a pak pro změnu opět autobusem do Rejvízu. Stále pršelo. Někdy víc, někdy míň.
Další GO jste úspěšně zvládli.
Mně se zase podařilo v poslední době úspěšně dočíst sérii Temná věž od Stephena Kinga. I když mi přečtení celé sedmidílné série trvalo deset let, myslím, že to nakonec stálo za to.
První díl napsal King v roce 1982, poslední pak v roce 2004. Mezitím však z jeho pera
To napadlo v pátek sněhu, co? Prostě trocha překvapení po ránu. Ani jsem to mu nevěřil, kolik sněhu to přes noc napadlo. A taky, že tak rychle sleze. Když jsem šel ráno do práce, tak mi to nedalo a udělal jsem si fotku svého zachumeleného auta. Prostě poslední záchvěv zimy…
V noci na dnešek se mi zdálo opět několik snů. Jeden z nich byl trochu delší a akčnější. První část snu se odehrávala v nějakém nově zrekonstruovaném bytě (myslím, že dvoupodlažním).
