Bludiště

Brzy uzavřu anketu o Aničce. I když to nevypadá, že její šarm, který ohodnotili hlasující, jí už nikdo nevezme. Takže pokud jsi nehlasoval(a), máš ještě šanci do pátku do půlnoci.

Nevím, co se to dělo, ale začátek prosince byl celkem hodně štědrý na sny. Zdálo se mi jich mraky a snad jsem si některé zapamatoval.

První, na který si alespoň trochu pamatuji, se odehrával někde v podzemí. Už jednou se mi něco podobného zdálo. Sešel jsem po schodech do velké místnosti, která vypadala jako sklad – sklad jídla. Všude stály palety s jídlem. Prodíral jsem se mezi paletami směrem k východu na druhé straně. K mému překvapení tu byli lidé a to jídlo si rozebírali. Že prý je městské, levné a že se platí u východu. Tak jsem se vrátil pro olivový olej. 😉 Pak najednou střih a ocitl jsem se v malé místnosti. Tam v podlaze zel malý otvor, připomněl mi můj minulý sen, kdy můj pokus o prolezení skončil neúspěšně. Na podlaze byl ještě pořád vidět obrys toho tunelu v podlaze.

Další sen byl krátký, opravdu krátký a byl o Džoukovi.

Poslední ze snů, které si pamatuji, byl o hledání odbočky. Jel jsem večer s Evžou v autě a hledal odbočku z hlavní silnice nevímkam. Měla to být odbočka vlevo, po několika zatáčkách, kousek za vrcholem kopce. Sjížděli jsme kopce, jedna zatáčka, druhá, třetí, další. Odbočka nikde. Už jsme minuli spoustu zatáček a odbočka nikde. Otočili jsme se a jeli zpět. Věřil jsem, že teď tu odbočku nemineme, protože sedím jako spolujezdec a odbočka bude na mé straně. Sakra, já neřídil? 😯