o všem, co se mu zdá a co čte od roku 2006
Je spoustu věcí, které nemám r…
Změna… O tomle dneska psát nebudu. Začal jsem uklízet ve svém „prvním“ šuplíku. Třídím potřebné věci od nepotřebných, staré výpisy z banky, od telefonu, různá blahopřání, dopisy a podobně… A narazil jsem i na několik unikátních věcí.
Od čtvrtka nám doma nejde internet. Něco kuchali na sloupu odkud chytám signál, prý stačí restartovat router. No jo, jenže my žádný nemáme. To nic. Dnes by mělo být snad všechno OK.
Ano, je to tak. Anička se nám rozstonala.
Ano, zahrádka poměrně roste. Kedlubny rostou jako blázen (jen ti slimáci jim dávají ze spoda čouda), hrášek jsem musel opřít trochu jinak, protože ležel na kedlubnách. Jahody se červenají bez nějakého velkého zásahu. Mrkev taky jede jako drak.
2 roky, 2 měsíce a 26 dní… a co dál?
Není nad to, si v autě zesílit pořádně rádio. Když jsem dnes jel dnes z Líšnice, tak se mi to povedlo. Konečně jsem si užil tu hlasitost. Zrcátka vypadají krásně, když se v nich chvěje sklo do rytmu právě hrající písničky.
You with the sad eyes
Don’t be discouraged
Oh I realize
It’s hard to take courage
In a world full of people
You can lose sight of it all
And the darkness, inside you
Can make you feel so small
