To zas byl den aneb co všechno se dá stihnout

Dnešek pro mne začal na jedné chalupě v Horní Lipce. Celkem dobře a pokojně. Domů jsem se dostal ve dvě a když jsem se naposled podíval na budík ukazoval 2:05.

Ten samý budík… Ten samý budík začal zvonit už v 4:40. Prý abych vstával. V 5:41 už jsem s Pirátem a vlčatama seděl ve vlaku do Prahy. Jeli jsme skouknout ZOO. Asi ve čtvrt na sedm jsem se rozhodl ve vlaku vyfotit vlčata. Jenže nebylo čím. Po krátkém vzpomínání mi došlo, že jsem svůj digitální foťák nechal i s futrálem v Žamberku v čekárně na vlakovém nádraží.

Ona aneb jak to je

Zeptala ses mě, jestli si myslím, že jsi pěkná a já odpověděl ne. Zeptala ses mě, jestli bych s tebou chtěl být navždy a já odpověděl ne. Potom ses mě zeptala, jestli bych plakal, kdybys odešla a já odpověděl ne. Řekla jsi dost. Odešla jsi pryč, slzy padaly dolů po tvé tváři a já tě chytil za ruku a řekl: