Čikita letec

Čikita letec

Dneska dopoledne jsme se vrátili z výpravy do Červené Vody. Můj krokoměr se doma zastavil na 24 963 krocích. Za víkend vlčata vydupala na Křížovou horu, navštívila pevnost Bouda a do třetice vlčata vyběhla na rozhledu na Suchém vrchu. A když jsme se v sobotu dopoledne vraceli z Křížové hory, míjeli jsme pole s balíky.

Pikola

Vlaková stanice v OstružnéDneska odpoledne jsem se konečně vrátil z Jeseníků, kde jsem trávil víkend v Ostružné. V pátek odpoledne mě kolo neslo z domu do Ostružné. Asi o půl páté jsem v Líšnici potkal Blešáka, který se divil kam až to jedu, prý abych dojel za světla.

Už v Králíkách jsem si říkal, že s tím švihnu.

Cesta na ObRok

Jihlavské náměstí

Jak už možná víš, na ObRok jsem se rozhodl jet na kole.

Vyrazil jsem ve čtvrtek 3. 5. ráno, okolo deváté hodině. Na kolo jsem nastrojil brašny a spacák, který se mi už nikam nevešel. K otestování se dostala i moje nová větrovka a cyklistické brýle. A také reflexní vesta, kterou jsem vyhrál na skautském plese v Červené Vodě. Ve vestě jsem absolvoval celou cestu. Natrénováno jsem snad měl. Před odjezdem už jsem letos s kolem pokořil cca 315km.

1. květen a můj odjezd na ObRok

Start v Msklesech

V úterý jsem se byl se svou drahou polovičkou podívat ve vojenském prostoru Libava. V ten den byl prostor otevřen i pro veřejnost. Úterý jsme nezačali zrovna nejlíp. Nějaká svině rozházela po cyklotrase z Olomouce do Velké Bystřice připíňáky. Pravidelně každé tři metry, vždy otočený špičkou nahoru. Já píchnul přední kolo, drahá půle zadní. Celkem bych tipoval, podle slov projíždějících cyklistů a toho, co jsem viděl, že píchlo asi deset patnáct lidí. Opravili jsme a jeli dál. V Mrsklesech proběhla registrace (podobná třeba Třem hradům) a frčelo se dál. Podle registračního čísla si myslím, že do devíti hodin ráno mohlo byt zaregistrováno cca 1600 lidí.

Jak jsem dnes cestoval

Cedule na Mezivrší

Po deváté ráno jsem se vydal z domova směr ŽBK. Odtud pak má trasa vedla přes Kunvald – Bartošovice – Neratov – Černou Vodu – až na Mezivrší. Tam jsem si dal lehký oběd a pokračoval jsem dál k Anenskému vrchu a na naše tábořiště na Václavově seči. Kuchyň stojí (i když je nějaká oloupaná 👿 ), vodopád pořád vodopáduje. Taky tady jsem posvačil. No a pak už jen sjet do Rokytnice a přes Kunvald a Žamberk domů.