Nedávno se mi zdál sen o mé spolužačce ze základní školy.
Dozvěděl jsem se, že se jí přihodil úraz – něco si píchla do oka. Snad nějakou velkou třísku nebo tak něco. To oko jí operovali a nyní byla na rehabilitaci někde kousek od Pardubic. A protože jsem měl cestu okolo, domluvil jsem se s rodiči oné spolužačky, že se za ní na chvíli stavím.
Vyjel jsem celkem časně ráno, abych se moc nezdržel. Budova té rehabilitace stále hned u silnice, dělila je jen malá zahrádka a starý kovový plot. Vypadalo to spíš jako stará škola z první poloviny 20. století.
U budovy, pod oknem, někdo klečel a koukal dovnitř. Zeptal jsem se ho, co tam dělá. „Čekám na budíček“ povídá. Podíval jsem se také oknem dovnitř. V celé velké místnosti stály postele a nich spali lidé. Pak začali pomalu vstávat. Všichni měli stejný spací úbor – dlouhou bílou noční košili. Pak mi došlo, že na těch všech oknech jsou mříže.
Po chvíli hledání jsem uviděl i moji spolužačku. Tu dlouhou třísku měla stále v oku.
[views][ratings]
