Také nemám rád to klasické mentorování – měl bys to udělat tak a tak. Nejlepší v tomhle ohledu jsou praktické zkušenosti. Většinou si tím člověk musí projít sám a poučit se sám. Stejně jako si sáhnout na horká kamna a spálit se.
Moje některé praktické zkušenosti, které jsem takto nabyl:
Nespi v lese, když prší
Schovat se v lese, když prší, je fajn, ale jen prvních pár minut. Pak tam prší stejně jako na louce. Tahle moje zkušenost je už z roku 1997, kdy jsme s Pirátem tábořili u Bukové hory. Pršelo a tak jsme stany postavil v lese, tam pršelo míň. Ráno v lese stále pršelo ze stromů, na louce už dávno ne.
Nejdřív deka, potom spacák
Když máš na spaní venku jen deku a spacák, je dobré správně zvolit, co bude nahoře a co dole – jestli nejdřív spacák a na něm deka nebo obráceně. Úplně jednoduše: k sobě péřový spacák, na vrch deku. V případě spacáku z dutých vláken obráceně – deku k sobě, spacák navrch. Péřový spacák mokrý nehřeje…
Po karimatce/alumatce/nafukovačce krásně teče voda
Krásný, hladký povrch podložky. Voda po ní teče raz dva. Stačí rozlitý ešuš nebo malý déšť a mokrý spacák je na světě.
Táhne mě to doprava
V každém druhém katastrofickém filmu to říkají. Když budeš chtít jít rovně, nepodaří se Ti to. Budeš chodit v kruhu podle své silnější nohy. Přesně to se mi stalo nedávno na keškách (viz obrázek nahoře). Tak nějak vypadala moje stopa na mapě. Chtěl jsem jít na sever, ale skončil jsem na východě. Poloměr zatáčky byl asi kilometr.
Máš taky nějaké takové prakticky nabyté zkušenosti?
Jaaj, to i ja se umim motat v kruhu a to clelkem pekne 😉