Trocha nostalgie

Při včerejším velkém úklidu jsem objevil v programu na správu telefonu sms. Bylo jich tam asi 50. Z ruzných časových období.  Bylo zajímavé si je všechny číst a vzpomínat. Pár vám jich ukážu, třeba tam poznáte tu svou (i když u některých je to celkem jasné ).

• „Prave jsem porodila prvni mimco…“
• „Vcera se mi zdalo,ze nejakej kluk vyvrazdoval nasi rodinu(mam podezdreni na tebe). a dneska o 2.svetovy valce,kdy jsem se musela schovavat, aby me nezastrelili.„
• „Mi se zdalo o Tobe. Bylo to v zime na sjezdovce, snehu bylo ani ne 1 cm a lyzari vesele lyzovali. My tam byli pesky. Tobe se chtelo spat, schoulila si se do klubicka a spala si. Ja Te pak vzal do naruci a odnesl Te dolu do asi dva kilometry vzdalené vesnice…„
• „Mne o nervozite neco povidej… Jsem se trasla jak ratlik…„
• „Vítejte v PRDtestu!!„ (ta přišla v 00:14)

No a dnes v noci se mi zdál ještě sen. Byl takový delší, rozdělený vlastně na tři části, které na sebe tak nějak (možná) navazovaly.

Část první

Snad na nějakém zámku v ložnici jsem se snažil ještě se dvěma kamarády přemístit. To obnášelo vylézt na postel (konkrétně na nebesa) a potom mezerou mezi zdí a nebesy prolézt dolů na postel. Myslím, že nás někdo honil, protože jsme spěchali. Nakonec se povedlo a ocitli jsme se myslím někde v západním Německu, v nějaké betonové zástavbě. Naším úkolem bylo hlídat a prozkoumávat okolí. S kolegou jsme se dali na obhlídku, celkem kvapným krokem nám cesta ubíhala. U vchodu do obchoďáku si nás všimla parta nějakých výrostků a začala nás pronásledovat. Utíkali jsme dovnitř a pak nahoru po eskalátorech, rozbitých eskalátorech (měly dokonce vytrhané a nakřivo dané stupně – stály). Tam nás dohnali a začali mlátit.

Část druhá

Asi obývák. U podlouhlého stolu (u zdi) sedím já a další z vás – tuším Koudy, Bachy, Olí,.. Koukáme na televizi opodál. Pak přijde Markéta ve spodním prádle, vezme si ovladač a lehne si na břicho na zem, někam si to přepne a kouká na televizi.

Část třetí

Ze začátku to vypadalo jako hokejový zápas na velkém stadionu. Prošel jsem kolem hrazení do další části stadionu a tam jste zas seděli vy (tuším, že Anička, Bachy, Evža, Koudy a další…) u stolu hned vedle mantinelu. Já přišel k vám a položil na stůl hrst (asi čtyři nebo pět) travelbugů. Hned jste se na ně vrhli a začali opisovat jejich čísla pro zalogování. A v tom mi došlo, že je to vlastně nějaký megaevent nebo tak něco a ne jen hokejový zápas…