Opravdová směs

Část první – Pozdě

I když už je opravdu pozdě zmiňovat se teď o 21. srpnu 1968, protože toho byla plná televize, radio i noviny, doplním jen jednu audioukázku. Jedná se o kousek zpráv vysílaných Československým rozhlasem 21. srpna 1968 v 1:55. Byla to první zpráva o tom, co se u nás děje. Když jsem já kus teto zprávy slyšel poprvé, běhal mi po zádech mráz.

Část druhá – Sny

Už je tomu déle, zdál se mi zas jeden zajímavý sen a v noci na dnešek pak druhý, o kterém ti řeknu.

Ocitl jsem se někde na horách, na rovné planině, na jaře. Tráva se začala sem tam zelenat, po krajích ale ještě ležela spousta sněhu. V tom někdo volal o pomoc. Na kraji jednoho velmi hlubokého srázu rostl (nerostl, už jen stál) suchý strom. U paty kmene někdo seděl a volal o pomoc. Dostat se k němu znamenalo slézt přes asi třímetrový sněhový převis. Ocitl jsem se v sedáku někdo mne na laně jistil. Slezl jsem dolu a v tom se ten člověk proměnil v míč. Těžký míč, asi pět kilo. A prý že je to nějaké cvičení. Snažil jsem se ten míč narvat pod tričko, abych měl volnější ruce. A tím sen končil.

Dnešní sen se odehrával na železnici. Na jednom vagónku motoráku, konkrétně na střeše, jsme jeli po nějaké vedlejší trati, lesem, někam. V tom nás předjel jiný vlak po koleji asi 50 metrů vpravo a několik metrů níž. Jel tím samým směrem jako my, do stejného cíle. Po projetí levotočivé zatáčky jsme vyjeli z lesa a skončili v nějaké opuštěné vlakové stanici. Motorák se zastavil. Někdo slezl dolů ze střechy, vlezl do kabiny a otočil klíčkem v zapalování a vlak se dal zase do pohybu. My ostatní jsme to pozorovali vleže na střeše přes okraj střechy. Hned za stanicí nás čekalo ohromné převýšení, asi na třech metrech jsme museli překonat výškový rozdíl metru a půl. Už už to náš motorák vyjel, když v tom se před námi v zatáčce objevil jiný vlak jedoucí proti nám (a ještě k tomu jel pozpátku). Takže plný knedlík zpět a protože jsem to už neviděl moc dobře a tušil srážku, skákal jsem z vlaku dolů. A ten druhý vlak profrčel po druhé kojeli kolem nás.

Část třetí – Lednička

Včera mne potkalo odmrazování ledničky. Vytáhnout ze zdi, otevřít, všechny věci z ledničky pryč, z malého mrazáku taky. Chvíli jsem jí jen tak nechal, ale asi po čtyřech hodinách mi to nedalo a šel jí zkontrolovat. Kapalo z ní pěkně. Jen ty třícentimetrové ledy okolo mrazačku tam byly pořád. Vzal jsem kuchyňský nůž a začal ledy kutat ven. Jeden nůž mi přestal stačit a tak jsem si vzal druhý. Pak k nim přibyla i menší vařečka a nakonec i jedna větší vařečka. Asi po hodině bylo hotovo a po ledu v ledničce nebyla ani stopa. Pak už jen vytřít ledničku a setřít tu rozšlapanou vodu po zemi. Teď znovu chladí a mrazí. A věci z mrazáku přečkaly těch šest hodin v osušce a dvou peřinách úplně bez úhony. 🙂