155

Za tu dobu se mi zdálo zase několik snů. Po tak dlouhé době si už je moc nepamatuji, spíš jen takové střípky. Na dva sny si vzpomínám trochu víc.

Ten první byl ze skautského prostředí. Nějaký větší letní tábor. Nějaká velká skleněná kopule, snad obrovská botanická zahrada – skoro prales, neudržované, ale se svým osobitým kouzlem. Vstoupil jsem do ní společně s dalšími lidmi. Na druhé straně té kopule, asi 50 metrů daleko, na nás čekaly dveře, do tří čtvrtin zazděné. Hledali jsme tu nějakého drobného tvora, velikostí někde mezi křečkem a fretkou. Vyskytoval se právě jen u těch dveří. Hopsal tam po těch červených cihlách a po větvích okolo. Viděli jsme ho a to nám stačilo, šli jsme zase zpět. Venku jsem cestou do naší části tábora míjel nějaký táborový kruh. Jedna ze skautek sedících ke mně zády byla tuším Wiky.

Druhý sen byl kratší, o to však akčnější. Ocitl jsem se někde na poušti, všude byl rudě červený písek a v něm samé krátery – asi metr hluboké a tři metry v průměru. Nebe bylo azurově modré, sluníčko svítilo a na horizontu se majestátně tyčila obrovská duna. Byl tu se mnou také Koudy a Anička. Někdo po nás začal střílet bílé rakety, velkými oblouky. Zatím dopadaly daleko za před nás, ale přesnost se stále zlepšovala. Dali jsme se na útěk od toho zdroje raket. První běžel Koudy. Anička se zastavila a otočila se směrem odkud létaly rakety. Popadl jsem jí za ruku a všichni tři jsme utíkali pryč, kličkujíc mezi krátery.

Konec snů, zpátky do reality. Nedávno jsem si poprvé v životě vyzkoušel, jaké to je volat na tísňovou linku 155. Po asi druhém zazvonění to na druhé straně zvedla operátorka. Měla příjemný hlas. Nejdřív jsem vlastně nevěděl, jak jí mám říct, co potřebuji. Ale nakonec se mi to povedlo. Operátorka se mne ještě zeptala na nějaké podrobnosti a podruhé si ověřila důležité údaje. Nakonec se zeptala na cestu, přesné místo. Telefonát pak ukončila slovy, že jsou na cestě. A teď několik mých postřehů a poznámek. Můj hovor trval minutu a dvacetjedna vteřin. Záchranka přijela za dvanáct minut od začátku hovoru. Je vhodné znát přesnou adresu místa, kde se nacházíš (číslo popisné). A ještě maličkost. Je dobré vědět odkud k tobě vlastně záchranka pojede. Z jedné strany je to odbočka vlevo, z druhé strany odbočka vpravo…