o všem, co se mu zdá a co čte od roku 2006
Zase jsem poměrně naštvaný. Opět za to může slavný Svojsíkův závod, konkrétně letošní kolo. Začalo to pravidly, v těch bylo spoustu novinek a snad ještě víc chyb. Na připomínky nikdo nebral ohled, leda možná tak na češtinářské chyby, a tak to dopadlo jak to dopadlo. Zrovna teď připravuji průvodky pro hlídky.
Jak už možná víš, na ObRok jsem se rozhodl jet na kole.
Vyrazil jsem ve čtvrtek 3. 5. ráno, okolo deváté hodině. Na kolo jsem nastrojil brašny a spacák, který se mi už nikam nevešel. K otestování se dostala i moje nová větrovka a cyklistické brýle. A také reflexní vesta, kterou jsem vyhrál na skautském plese v Červené Vodě. Ve vestě jsem absolvoval celou cestu. Natrénováno jsem snad měl. Před odjezdem už jsem letos s kolem pokořil cca 315km.
V úterý jsem se byl se svou drahou polovičkou podívat ve vojenském prostoru Libava. V ten den byl prostor otevřen i pro veřejnost. Úterý jsme nezačali zrovna nejlíp. Nějaká svině rozházela po cyklotrase z Olomouce do Velké Bystřice připíňáky. Pravidelně každé tři metry, vždy otočený špičkou nahoru. Já píchnul přední kolo, drahá půle zadní. Celkem bych tipoval, podle slov projíždějících cyklistů a toho, co jsem viděl, že píchlo asi deset patnáct lidí. Opravili jsme a jeli dál. V Mrsklesech proběhla registrace (podobná třeba Třem hradům) a frčelo se dál. Podle registračního čísla si myslím, že do devíti hodin ráno mohlo byt zaregistrováno cca 1600 lidí.
Po deváté ráno jsem se vydal z domova směr ŽBK. Odtud pak má trasa vedla přes Kunvald – Bartošovice – Neratov – Černou Vodu – až na Mezivrší. Tam jsem si dal lehký oběd a pokračoval jsem dál k Anenskému vrchu a na naše tábořiště na Václavově seči. Kuchyň stojí (i když je nějaká oloupaná 👿 ), vodopád pořád vodopáduje. Taky tady jsem posvačil. No a pak už jen sjet do Rokytnice a přes Kunvald a Žamberk domů.
