o všem, co se mu zdá a co čte od roku 2006
Víkend jistojistě skončil a my se v neděli vrátili z již 14. Výjezdního zasedání. Opět to byly dva dny plné jídla, odpočinku a kvalitní zábavy. A k tom jsme ještě navíc slavili dvoje narozeniny. Jedno půl století a dalších třicetiny k tomu. Tradičně jsme v pátek večer začali česnečkou, následovaly buřty na pivu. A nakonec hry. To vše se rovná půl čtvrtá ráno.
Dneska speciálně pro Tebe. Každý den se člověk dozvídá spoustu nových informací (prý se každý rok na světě množství informací zdvojnásobí) o uhánění a dobývání. Až jsem se divil a pomalu nestačil lapat po dechu. Ale co Tě nezabije, to Tě posílí. Dech jsem zas pomalu nabral.
Dneska jsem trochu zapracoval na blogu. I když změny pro Tebe nejsou moc viditelné, pro mne jsou poměrně důležité.
Úplně nejdřív Tě seznámím se svým novým přírůstkem v rodině elektronické. Začalo to celkem nevinně. Kvakin (díky mu velmi) mi nejdřív věnoval dvě bedny od starého gramofonu. Asi tak rok jsem je vozil ve služebním autě v kufru a pak je teprve přemístil pod stůl do chodby.
Je velmi pozdě se zmiňovat o Velikonocích. Spíš komerční svátek než něco jiného. Radši se nezmiňovat.
Vlčata dnes ani nezlobila. Měla slíbenou dvojitou dávku fotbalu a tak jsme jim jí dopřáli. A mezitím si trochu „zaRiskovala“.
